veteran tatra,auta veterani,inzerce veterani a poradna pro auto veterany tatra | veteran tatra

NTM

Chlumčany16

Smutek Tatrováka  – šťastné pokračování

Tatra v Dánsku

 

Když jsem před třemi lety tady publikoval vzpomínku Smutek Tatrováka, byla v něm jediná věta o osudu Tatry 12 pana inženýra R. Že totiž byla hned po revoluci prodána do Německa – víc jsem o tom nevěděl. Na jaře 2006 uvedla Česká televize v pořadu U nás v Evropě reportáž o životě v Dánsku. Ukazovala život v rodině Dána a Češky, kde muž používal k dennímu ježdění do práce Tatru 613. Mimo jiné padlo, že pan Svend Carstensen je fandou naší značky a má několik starých vozů Tatra, dokonce typ T12 a T57.

Požádal jsem TV redakci o mailový kontakt na pana Carstensena a napsal jsem mu dopis. Nakonec jsme se v létě 2006 v Praze sešli na pivu a pan Carstensen mi půjčil výtisky dánského veteránského časopisu s reportážním popisem jeho předválečného dvouválce a čtyřválce.

Tatru 57A koupil v předrenovačním stavu a nechal si ji renovovat v Čechách. Firma odvedla opravdu pěknou práci, auto je nyní často ozdobou dánských veteránských akcí a propaguje značku Tatra. Text článku v opravdu pro Čecha naprosto nesrozumitelné dánštině popisuje princip páteřního ránu, výkyvných polonáprav, vzduchem chlazeného čtyřválce a vůbec všech originálních konstrukčních řešení Hanse Ledwinky.

V dalším čísle časopisu pak pan Carstensen představil svoji Tatru 12. Vysvětlil i její  technické řešení a historii. Auto na rozdíl od T57 nerenovoval a zachoval ho ve stavu, v jakém ho získal. Naopak s úctou respektoval, jak vůz v průběhu let v Československu doznal určitých úprav, ale nepovažuje je za něco nepřijatelného, co by hned muselo pryč. (Příkladem mohou být koncové lampy ze Spartaka. Každému z nás, kdo jsme žili v Československu by asi nyní hodně vadily, protože přesně víme, že jsou z jiného vozu jiné značky z 50.let. Pan Carstensen k nim ale tuhle averzi necítí, tak na voze možná zůstanou na stálo…) 

Když jsem uviděl fotky jeho Tatry12 z roku 1930 v časopise a prohlédl si i detailní fotku motoru, upoutalo mne, jak měl sání kvůli tepelné izolaci ovinuté motouzem a přelakované. Vždyť přesně takovou úpravu sání si udělal pan ing.R, o kterém jsem psal ve Smutku Tatrováka. Rozebral jsem detailně fotografie obou vozů a překvapeně jsem si potvrdil, že jde o shodné auto! Pan ing. R. měl původně blikače ze sedana zapuštěné v předním blatníku a nyní je vidět při zdvihnuté hlubně, že Tatra pana Carstensena má stopy po – asi  zavaření kruhových otvorů ve stejných místech. Pan ing.R si obalil sání, aby se na něm nesrážela voda a tím se neochlazovalo. Říkal mi, že to tak původně z Tatry doporučovali, ale nikdy jsem toto řešení u nikoho jiného neviděl a na originálních fotografiích z Kopřivnice to není zachyceno.

Pan Carstensen má sání obaleno úplně shodně. Pan ing.R. měl na voze karburátor Jikov a pan Carstensen ho tam má také. Jediná věrohodně rozpoznatelná číslice výrobního čísla motoru je na obou fotografiích sedmička – na obou na předposlední pozici. No a nakonec: kryt rozvodu s číslem motoru je vlevo nahoře přišroubován šroubem s hlavou, tedy není tam – jak má být – matice na zavrtaném šroubu. Společné znaky nese i magnetka, ale tu mohl nový majitel vyměnit.

Jsem svým objevem nadšený jak egyptolog, který by vykopal nového Tutanchámona!! Sdělím to vše vdově po panu ing.R., která sice tatřičku vždy spíš považovala za auto pro ostudu a pro zlost, ale když se v něm téměř 50 let vozila, jistě ocení, že je dnes v dobrých rukou!(2/07)