Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc…(I. kapitola)

Název jsem si vypůjčil z　jedné americké filmové komedie, která samozřejmě s　krásnými starými auty nemá nic společného. Nicméně fakt, že se během jednoho dne vrátily do republiky hned dva krásné veterány, takovou nadsázku jistě ospravedlní.

Ale jak celá ta pohádka vlastně začala. V　Zajímavostech je zde popsáno, jak jsem se seznámil s　panem Svendem Carstensenem, v　jiném článku Zajímavostí je popsán i příběh Tatry 12 pana ing. R. a objev, že vůz Tatra 12 pana Carstensena je vlastně vozem pana inženýra R. Potud jen zajímavý příběh o osudu jednoho vozu.

Na jaře 2011 mi však pan Carstensen sdělil, že se chystá v　rámci Dánska přestěhovat, že již nebude bydlet v　rodinném domku na venkově, ale ve městě, a že jeho sbírka Tatrovek mu přijde nevyužitá. Že by možná některá auta chtěl prodat. Jako o prvním voze, začal mluvit o dvouválci po panu inženýru R. Obával jsem se, že s budoucím novým majitelem např. z　Dánska nebo　Německa by nemusely být stejně přátelské vztahy, a že bych mohl ztratit přehled o této pěkné Tatře 12 se zajímavou historií. Svend mě však překvapil zájmem prodat vůz zpět do České republiky! Poptávaná cena kolem 200 tis. Kč byla velmi, velmi vstřícná pro vážného českého sběratele. Dohodli jsme se, že nejdříve nabídku rozšířím v　našem domovském Veterán Car Clubu v　Praze, a pokud se nikdo o vůz nebude zajímat, vystavím ho v　inzerci tohoto WEBu. Když jsem vůz na schůzi inzeroval mezi cinkotem příborů a sklenic s　pivem, někteří pamětníci si ještě na pana inženýra R. vzpomněli. Byl členem našeho Tatra Clubu již v　60. a 70. letech. Štíhlý až pohublý chlapík vždy s　černými vlasy a černým knírkem pracoval jako technický rešeršista v　jedné velké pražské firmě, tuším, že ČKD. Tatru až do poslední chvíle používal k　víkendovým jízdám do Opočna. Prodával ji záhy po sametové revoluci, kdy už na ni fyzicky nestačil a přestal i s　řízením automobilu. Jeho syn – hudebník – neměl k　historickým vozidlům žádný vztah, a tak byl vůz prodán - do zahraničí. Tato část příběhu je popsána zde. Podle manželky pana inženýra R. to bylo do Německa, podle Svenda Carstensena to bylo trochu jinak. Vůz koupil Holanďan žijící ve Švýcarsku, kam si vůz na počátku odvezl. Muž se však později přestěhoval do Nizozemí a vůz si  vzal domů s sebou. Tehdy Tatru koupil pan Carstensen.

Dva měsíce se nikdo z　Klubu neozval. Všichni asi byli přesvědčeni, že je v　tom nějaký háček. Že nakonec bude cena vyšší, že možná vůz bude ve špatném stavu. Když auto nevidíte, těžko se ke koupi rozhoduje, šlo přece jenom o hodně peněz. Nakonec se do toho vložil kolega Václav Čermák a pravil, že takové auto se musí zachránit, a že se tedy s　panem majitelem sejdeme.

Všechno posunula kupředu červnová schůzka v　hospodě na Vinohradech. Několik členů Tatra Clubu a Svend jsme si dali pivo a náš přítel Tatrovák z　Dánska položil na stůl dva výtisky dánského veteránského časopisu, kde jedno jeho vydání bylo tématicky věnováno jeho dvouválci T12 a druhé vydání jeho čtyřválci T57A. Krásné fotky na křídovém papíře! Kolem pak dánština, které skutečně rozumějí jen Dánové. Písmena a slova, jakoby nebyla příbuzná s　žádným běžnějším evropským jazykem. Svend však anglicky vše vysvětloval a představil i další vozy ze své sbírky. Pak k　velkému překvapení všech sdělil, že by možná byla na prodej i zelená T57A. Když jsme se pozdě večer rozcházeli, Svend si třikrát potřásl rukou se třemi členy našeho klubu na důkaz dohody o prodeji tří automobilů. Do republiky se vrátí Tatra 12 z roku 1930, dále Tatra 57A, limuzínka z　roku 1937 a Tatraplán T600 z　mladoboleslavské produkce.

Na snímcích jsou Svendovy vozy v Dánsku v hale, kde je má uložené. S Tatrou 613 dosud pravidelně jezdí. (7/2011)